Jak přežít jeden dlouhý rok v Norsku?

Tak to by mne také docela zajímalo. Je to více jak týden, co jsem se pracovně na výše napsaný čas přestěhovala do této severské země. Přesněji řečeno jsem zašla ještě dál a ubytovala se na místě za polárním kruhem. Práci tu získávám postupně, den za dnem dostávám nové info a úkoly, takže hodin, které proležím na chlupatém koberci ve svém střešním pokoji, ubývá. Nicméně jsou tu milióny palčivých otázek. Už mě i přestávají trápit cenové rozlišnosti, pokud mi pod nos nehodí krevetky tak jako dnes, tak s jídlem se také dá vyjít a s většinou lidí se kvalitně domluvíte v anglickém jazyce. Tak v čem je ten problém? Osobně jich tu vidím hned několik. Prvním z nich je jistá osoba mužského pohlaví, kterou jsem zanechala v rodné domovině, druhým je neskutečně protivné nachlazení, které jsem si přivodila před týdnem v horách a pak zhoršila hodinovým čekáním v mrazech na autobus, čím se dostáváme k dalšímu bodu aneb místní autobusy jsou zabijácké, pohodlné, to ano, ale ve všední dny intervaly půl hodiny a o víkendech 1-2? Uh, nemluvě o tom, že ve večerních hodinách na svůj spoj čekáte třeba i dvě hodiny a je úplně jedno, co je za den. Holt se musím upínat k tomu, že po každé hodině norštiny, která mi končí ve velice špatnou dobu - tzn. deset minut po odjezdu mého autobusu, přičemž další jede až za ony dvě hodiny, se půjdu trochu potopit do místního "aquaparku".  
Pomalu si už plánuju jarní prázdniny v ČR. Zaměřené především na to, jestli si mě ještě drahá polovička pamatuje a také se trochu ohřát před návratem do sněhových závějí až po moje okno (třetí patro, přátelé, třetí...).  Mám takový dojem, že za dobu, co tady strávím se ještě hodně pobavím (cítíte ten sarkasmus? To mi jen dochází vzduch, protože nemůžu dýchat). Takže se jdu zase obalit do kožešiny z ledního medvěda, kterého jsem včera ulovila a vypustit dalšího, který obíhá zdejší iglů s wifi na zádech, aby mohl obšťastnit další ledové kostky.