Glug Glug, Woo Hoo! Welcome back!

3 měsíce,  Whoops. Happens. Nebo ne? Ale jo, u mě bohužel ano a není to vůbec tak výjimečné, jak bych si přála, aby bylo. Paměť mi nějak, zdá se, selhává. Na začátku jsem si vesele představovala, jak bych chtěla mít vše po vzoru Inčina (ne)deníku, ale nějak to očividně nevychází. Asi proto, že Inka za tu dobu stihla obsáhnout všechno, co žijící bytost může napadnout v kontextu "sex". Pak je těžké přijít na něco aspoň trochu neotřepaného. A další věc je samozřejmě moje zapomínání na Mad World.
Nicméně zpět. Za 3 měsíce se stane poměrně dost a já, když se tak podívám zpět do té doby, jen nechápavě kroutím hlavou a přijde mi to jako pekelně dávno. Ze zhrzené milenky se stala extrémně si svobodu užívající single au-pairka, která již se svými malými ďábly většinu času nebojuje. A to se vztahuje i na ty dospělé vládce pekel. Tedy. Většinou. Nebudeme přeci zmiňovat nějaké tři, čtyři ubohé dny, kdy se s ní táhne protivná nálada, že ne? Správně. Nebudeme.

Lisbeth se mě nedávno zeptala, jaké jsou moje plány do budoucna. Zaskočila mě. A to kvalitně. Než jsem opustila rodnou krajinu, měla jsem všechno perfektně nalinkované. A tady čas běží a já jen koukám a slevuji ze svých požadavků. Doktorka? Těžko, Anežko, nedokážeš si představit minimálně dalších deset let ve škole při dalším ročním odkladu, natož ukončení studia kdesi mezi mým 30. a 40. rokem. Krásně vymyšlená budoucnost s mojí letní láskou? Jo, tak to jsem byla hodně velký a optimistický snílek! On ale odstup odkryje to, co člověk neviděl, ačkoliv mu druzí říkali. No nic. Jednou za čas je přeci fajn vše zahodit za hlavu a snít. Girls can dream. 
They do it and always will! Smiřte se, jiné už nebudem. Ještě mi samozřejmě pár budoucnostních požadavků stále zůstává, ale tak nějak se s každým dnem zdají míň a míň reálné. A Lisbethina otázka je palčivější víc a víc. Co já vím, co budu dělat, až se vrátím? Vždyť jsem sotva schopná si pevně naplánovat příští týden. Co si ale nalhávat. Samozřejmě, jsou tu možnosti a ač plně nesouhlasím se všemi položkami, které to s sebou nese, zřejmě se podřídím. Konec konců, zaplout zpět do Prahy a natrvalo tam už 
zůstat... 
Ne, myslím, že ještě nenastal čas. Zalíbilo se mi roztáhnout křídla a být daleko ode všeho, co mi ježí vlasy na hlavě a nutí 
skřípat zubama.
Zřejmě nezbývá než slíbit, že si do svého mobilního kalendáře přidám upomínky vztahující se k mému myšlenkovému hřbitovu.
Amen.