Dobrovolník na pokusnou změnu sexuální orientace.

Vyskakuje až ke stropu, máchá rukama a křičí "já, já, já!!!". Jo, tak tohle vidím, když se podívám do zrcadla. Rozhodně to neberte jako rozmar, jako touhu se chytit šíleně moderního proudu, kde se každý označuje za "bi". Případně před partou přátel hrdě prohlašuje, že je zamilován do stejného pohlaví a že si je konečně, po letech randění s tím opačným, jist, že toto je to pravé. Ah, pravda, týká se to jedinců okolo 16.roku jejich života. Celý věkový úsek bohužel určit nejde, tihle típci se z nějakého důvodu nachází všude. Až děsivě všude občas.
Ptáte se na důvod? Bude jich asi víc a potáhnou se všemi směry pár měsíců dozadu. Ten hlavní ale k osvětě postačí. Co začalo nevinně, skončilo katastrofou, kdy si paranoidně vypínám v určité hodiny mobil, pak se děsím, co za zprávy na mě bude čekat a pomalu se bojím vyjít z domu, nedejbože se mihnout ve městě... Ohromně naivně jsem si myslela, jak ženská může mít chlapa za kamaráda a den za dnem se přesvědčuju o tom, že je to jen sprostá kravina. Taková těhotná manželka s malým děckem umí krásně vyvolat pocit bezpečí. O to větší šok pak nastává, když se vám k nohám složí chlápek, který ani není váš typ. Mimochodem, jedna se o manžela velice dobré kamarádky, který na každém kroku hlásá, jak velký je křesťan (tolik k božímu přikázání "Nesesmilníš!"). A není sám. Co jsem se zařekla, že potřebuju pauzu i od přemýšlení o "nich", začala jsem pociťovat touhu si pořídit zbrojní pas. A rozhodně ne jen občas.
Takže v závěru jsem nabyla dojmu, že za mých 20 let jsem druhou polovinu lidstvu poznala naprosto dostatečně. A zrovna kladné dojmy z toho nemám. Zřejmě tohle způsobilo 
moje přání se narodit se slabostí pro pěkné slečny, místo pěkných mladíků. Smůla. A velká.