Jedno hysterické dítě, zhrzená milenka a bordel na všech frontách

Název jakoby mluvil sám za sebe. Stejně je to ale třeba trochu protřídit. Začněme tedy od začátku. Hysterické dítě. Co si pod tímhle pojmem každý představí netuším, ale to  moje vypadá následovně: 4 roky, cca metr, blond vlásky, andělská tvářička, slzy až za ušima, zkřivená tlamka a z ní nekonečně plynoucí stížnosti snad i na nespravedlnost politických systémů některých zemí. A ano, myslíte si správně, přesně takový obraz se včera vznášel podél hlavní silnice Harstadu. A tentokrát nezabraly ani úplatky, začínám nabývat na dojmu, že zdejší kidsové 
přilétají každou zimu z kosmu.
A pokračujeme... další na seznamu je zhrzená milenka. Pro doplnění, hlava této české 
aupairky v Norsku je po celý den zpoloviny naplněna seznamem úkolů (nasnídat, zaplavat, 
učesat a možná postarat o děti?) a zpoloviny všemi reálnými i nereálnými představami o mé
milované polovičce. A ani jedna část není pozitivní. Vždycky tam hraje hlavní roli jeho 
"spolubydlící". A teď se po týdnech vyměnily strany. Ať je život sebevíc nefér, vždy to může být ještě horší. Věřte tomu, že jo. Doma u mé soulmate se vypravuje pohřeb a dva tisíce kilometrů odtam trucuju já. A co je na tom všem nejlepší? Že už je mi to všechno jedno a náležitě si to
užívám. K dokonalosti mi už chybí jen najít pěkného, mladého a náruživého persóna s norskou národností, který by mi zpříjemnil polární noci, jež jsou do měsíce v domě. To, že jsem uražená neznamená, že vstupuju do kláštera. A to, že jsem náležitě "zadaně" zamilovaná neznamená, že je mi 40, mám tři děti a vykrmeného manžela s pivem u televize.

Láska? Uh, už prosím ne!

Děkuji, ale stačilo! 
Svět je divné místo. Během krátké dovolené, na kterou jedete, abyste unikli všem chlapům v okolí, jednoho potkáte (jak příhodné!). Řeknete si, "Fajn, doma každý večer brečím pro toho a toho, ráno kopu do dveří kvůli tomu a tomu... Je čas si taky užít!" Takže se překonáte, dáte mu najevo, že se vám líbí (a v tu chvíli je vážně jedno, jestli to tak doopravdy je), necháte se trochu pomazlit... bla bla, dovolená skončí, vy se loučíte pomalu se slzami... (klišé, hm?) a máme tu příhodnou myšlenku! "Holy shit, to už být radši zbouchlá, než zase "v tom"!" Opět nám uběhne nějaký ten čas, pár společných víkendů a ono se to samo nějak zkomplikuje. Nicméně, nemůžu než doporučit, když už se rozhodnete pro podobnou komplikaci svého již nadmíru komplikovaného života, udělejte si ji krátce před úprkem ze země a pomalu i z kontinentu a především se zabouchněte do chlapa, co už několik let žije na hromádce s jinou. Tohle je zaručená antikoncepce na další zamilovanost. Nemluvě o tom, že ušetříte i za tu hormonální, jelikož najdete pod sukní (případně v kalhotách - výběr dle libosti) raději pavouka než chlapa.