Jedno hysterické dítě, zhrzená milenka a bordel na všech frontách

Název jakoby mluvil sám za sebe. Stejně je to ale třeba trochu protřídit. Začněme tedy od začátku. Hysterické dítě. Co si pod tímhle pojmem každý představí netuším, ale to  moje vypadá následovně: 4 roky, cca metr, blond vlásky, andělská tvářička, slzy až za ušima, zkřivená tlamka a z ní nekonečně plynoucí stížnosti snad i na nespravedlnost politických systémů některých zemí. A ano, myslíte si správně, přesně takový obraz se včera vznášel podél hlavní silnice Harstadu. A tentokrát nezabraly ani úplatky, začínám nabývat na dojmu, že zdejší kidsové 
přilétají každou zimu z kosmu.
A pokračujeme... další na seznamu je zhrzená milenka. Pro doplnění, hlava této české 
aupairky v Norsku je po celý den zpoloviny naplněna seznamem úkolů (nasnídat, zaplavat, 
učesat a možná postarat o děti?) a zpoloviny všemi reálnými i nereálnými představami o mé
milované polovičce. A ani jedna část není pozitivní. Vždycky tam hraje hlavní roli jeho 
"spolubydlící". A teď se po týdnech vyměnily strany. Ať je život sebevíc nefér, vždy to může být ještě horší. Věřte tomu, že jo. Doma u mé soulmate se vypravuje pohřeb a dva tisíce kilometrů odtam trucuju já. A co je na tom všem nejlepší? Že už je mi to všechno jedno a náležitě si to
užívám. K dokonalosti mi už chybí jen najít pěkného, mladého a náruživého persóna s norskou národností, který by mi zpříjemnil polární noci, jež jsou do měsíce v domě. To, že jsem uražená neznamená, že vstupuju do kláštera. A to, že jsem náležitě "zadaně" zamilovaná neznamená, že je mi 40, mám tři děti a vykrmeného manžela s pivem u televize.