...Jen aby se neřeklo.
Sedím si tak doma na posteli, zuřivě přemýšlím, o čem bych měla psát, aby to bylo aspoň trochu zajímavé a abych ukojila touhu NĚCO napsat. A nic mi nenapadá. Navzdory tomu, že mi financial boss už 14 dní dluží březnovou výplatu, navzdory tomu, že je venku naprosto odporně a člověk se brodí v desítkách čísel polozmrzlé vody, navzdory tomu, že mě čeká definitivní určení data odletu a také navzdory tomu, že se musím na pár měsíců vrátit do Prahy a udělat si řidičák. A mezitím bydlet zpět doma. Člověk si velice rychle odvykne na nepohodlí přeplněného bytu oproti velkému domu, kde se dá snadno vyhnout zbytku famílie. Ale zpět, sedím na posteli a přemýšlím. Koukám na název "mad world" a vzpomínám, že to vlastně má být myšlenkový blog. Takže budiž. Jdeme myslet. Myslet o tom, jak stále přibývají věci, které se beze mě neudělají a mně se do nich zoufale nechce. O tom, jak pekelně rychle ubíhá čas a především o tom, kdy se moje dialogy s máti zvrhly do filosofování o budoucnosti, o chlapech (ve zlém, přátelé, ve zlém), o dětech a o životě... Vcelku dobrý skok, tohle doma na programu nikdy nebylo. Norsko má zvláštní vliv, jak se tak zdá. Jen by mě zajímalo, jestli o tom budeme takhle ochotně tlachat i mezi čtyřma očima. Respektive, jestli máti bude do takové konverzace žhavá i bez klávesnice. Internet přeci uvolňuje zábrany, no ne?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Bude žhavá, protože si na to zvykla:-) Ta moje si taky zvykla tlachat o všem možném na ICQ a pak by tlachala i v reálu:-)
Mi tak napadá, jestli to nebude pak ještě horší, občas odpadám i přes ICQ a z očí do očí nejspíš budou zaječí sklony :o).
Bude :-) Blbé je, že z očí do očí se blbě utíká :-)
Okomentovat