Love is a bitch

Dnes jsem si čirou náhodou pustila po dlouhé době Rihannin alespoň pro mě první hit, Unfaithful, a vzpomněla jsem si na extrémně se vlekoucí diskuzi na nejmenovaném diskuzním fóru, která se týkala nevěry. Nutno podotknout, že konečně se tam zapojili do diskuze také lidi, kteří nevěru znali z první ruky. Začínalo být poměrně iritující neustále číst ponaučky a morální rady od těch, kteří se v těchto botech nikdy neocitli a dokáží tak akorát moralizovat a odsuzovat. Protože sami si přiznejte, dokud nebudete postaveni do pozice "já podvádím" nebo "já jsem partner-in-crime", tak nikdy nebudete schopní pochopit, co se dotyčným honí hlavou, jejich pohnutky... Věci jako "odešla bych od něj sekundu na to, co by mi řekl, že má přítelkyni" jsou občas nemožné a často se stane, že kvůli chuti zakázaného ovoce se do této hry s ďáblem necháte zatáhnout a pak je nutno vypustit přehradu, protože záchranné lano už zkrátka nestačí. Nicméně ani na tu nejkratší chvíli nepochybujte o tom, že by dotyčné nepronásledovalo svědomí a pocit viny. Tohle snad bude chybět jen u bezpáteřních jedinců.
Neříkám, že nevěra je správná. Není. Ale jsou případy, kdy ji nepovažuju za tak katastrofální, osudovou. Prošla jsem si svým a ačkoliv jsem přísahala, že už se nikdy nenechám zatáhnout to pozice "té druhé", tak i přesto chápu. Ačkoliv nechcete, tak holt občas mozek odejde na výlet a vy se najdete v situaci, o které byste den předtím tvrdili, že tohle by se vám nikdy stát nemohlo. Love is a bitch, moji drazí. Dělo se to od počátku věků a dít se to bude vždy. Bohužel.